Má cesta k terapii je dlážděná přesvědčením, že význam všemu, co zažijeme, můžeme dát my sami. Nemusí být určen kýmkoli jiným. Co mě potěší, druhého zraní, co mě udiví, druhý ani nezahlédne…
Můžeme se rozhodnout prožít svůj život. Jsme tvarovaní lidmi všelijakými, láskami i strastmi, ztrátami i nadějemi. Mám za to, že je nezbytné nechat tím vším projít náš vnitřní hlas a naučit se ho také poslouchat. Učíme se.
Mám za sebou Teologickou fakultu, kde jsem začala být zase zvědavá — nespokojit se jen s jedním úhlem pohledu, s vjedním názorem či přístupem.
Výstupy či dovednostmi z kurzů a workshopů moc ráda dochucuji a občerstvuji terapeutický proces. Velký výcvik zaměřený na sebezkušenost a psychosomatiku mi moc pomohl otevřít oči a zůstávat v údivu, co všechno mohu vidět.
Moji blízcí, i ti ještě bližší, zajišťují, že mi v srdci rozkvetla živoucí zahrada. Právě zahrada je pro mě významnou metaforou i k mé práci, k psychoterapii. Terapie je o vvztahu, o důvěře, o bezpečí a jisté intimitě.
Do terapie obvykle přicházíte, protože vám není dobře, trápíte se, potřebujete něco jinak. Můžete být zahlcení složitými a silnými emocemi, otázkami bez odpovědí nebo bolestmi v těle, pro něž ale nemáte hojení u doktora. V procesu psychoterapie se s vámi projdu zahradou. Doprovodím vás v hledání, objevování a zkoušení různých technik, strategií, nástrojů. Co si pak vypěstujete a odnesete, abyste ochutnávali, je naprosto jedinečné.
Jednoznačně mi dává smysl pracovat s celým vaším systémem. To znamená oslovit a vyslechnout rozumovou část, vyznat se v emocích i dobře vnímat hlas těla, jeho moudrost.
Proto je proces různě dlouhý. Někdy stačí jen vhodně prokypřit, jindy je třeba vyživit celou zeminu, otočit ke světlu i spodní vrstvy.
Pěstuji si skromnou jistotu, že skutečným odborníkem na jakoukoli patálii jste vy sami. Jak, co a kdy dělat poznáte sami nejlépe. Jen k tomu možná ještě nemáte přístup, odvahu nebo sílu...